Sebevědomá, hrdá a blbá země
Tak pravda a láska konečně slavně zvítězila, Rusko nás oficiálně připsalo na seznam nepřátel hned za Ukrajince a Poláky. Kruh vzájemných vztahů se nám tak krásně uzavřel.
Oficiální verze k uvěření zní, že Rus dostal od sebevědomého a hrdého Čecha pořádně a zaslouženě po vejcích, spojenci nás jednoznačně podpořili a že jsme proto slavně zvítězili. Ta neoficiální říká, že jsme se po dlouhých a velice důkladných přípravách úspěšně a teatrálně střelili do vlastní nohy a spojenci se na nás jako vždycky vysrali. A vzhledem k okolnostem jsme se pouze stali horkými favority na zisk prestižního evropského titulu Idiot roku v kategorii států.
Každý ať si sám vybere, co z toho mu připadá věrohodnější. Já si kladu otázku, čeho jsme dosažením bodu mrazu ve vztazích s Ruskem dosáhli? Navíc z důvodů, které jsou, vyjádřím-li se zcela výjimečně trochu diplomaticky, velice diskutabilní?
A sám si hned odpovídám, že ničeho. Určitý, miniaturní a rovněž značně diskutabilní smysl by to mělo pouze v případě, že bychom tou sebedestrukcí získali nějakou kompenzaci. Že by existovala třeba dohoda typu: Vy za nás kopnete Rusa s rozběhem do koulí a my vám případné ztráty bohatě vynahradíme. A budeme vás mít moc rádi. A slevíme 3 % z ceny vrtulníků. Nebo tak něco.
A pak je tu ještě verze, která tvrdí, že to celé nebylo na zakázku pro cizinu, ale šlo o takříkajíc domácí záležitost. O Koudelkovo křeslo, o Babišovo křeslo a tak různě. I to je klidně možné. Čili takzvaná zpravodajská hra. Pro ty jednodušší spoluobčany, jako je třeba poslanec Bartošek či předsedkyně Pekarová, co svá prohlášení zhusta opírají o často deklarovanou neochvějnou víru ve zpravodajské služby, připomínám několik prostých faktů.
Do seznamu porůznu napáchaných svinstev významně přispívají, kromě diktatur, zločinců a teroristů, také tajné služby a to především ty „demokratické.“ A za druhé bych rád připomněl, že nemusíme ani chodit příliš daleko. Příkladně slovenská tajná služba prováděla v devadesátých letech poměrně zajímavé věci – vraždy, únosy a tak – a za důvěryhodnou by ji tehdy označil kromě Mečiara opravdu málokdo.
A pojďme ještě blíž. Před několika lety vyšlo najevo, že česká vojenská tajná služba prováděla celkem slušné svinstvo jako soukromý šolich pro premiérovu milenku. Zahraniční rozvědka nám zase zazářila v Libanonu. Důvěryhodnosti té domácí pak velice prospívá její zajímavé informační propojení s určitými médii, které rozhodně neslouží k zasahování do politiky. Taky šou s ricinem a školními osnovami jistě velice přispěly k opodstatněné důvěře v tyto instituce. Tolik k nekritické víře v tajné služby, jejich informace, jejich počínání a konkrétně ve svatozář plukovníka a amerického agenta Koudelky.
Ale zpátky k meritu věci: „a komu tím prospějete ?“ Rusko jakékoliv naše trucpodniky v pohodě přežije. Jsme, marná sláva, mušinec na mapě. Obráceně to bude rozhodně zajímavější.
Až zbytky českých podnikatelů vyklidí v Rusku pole, jejich místa bleskově zaujmou firmy našich spojenců. Těch, co nás teď plácají po zádech, jak jsme s Rusákama zatočili. My jsme po Skripalovi úslužně a proti vlastním zájmům vyhošťovali jako diví, zatímco Západ si nás po Vrběticích vzal stranou a potřásl nám rukou. A naši politici se rozplývají nad tím jak jsme my v EU jeden za všechny a všichni za jednoho.
Mimochodem, Bulharsko právě kvůli podezření ze zapojení ruských agentů do tří výbuchů muničáků vyhostilo 1, slovy jednoho ruského diplomata…
V ten samý okamžik, co německá kancléřka drbala Babiše solidárně za uchem zato, jak se statečně postavil Putinovi, seděl německý vyjednavač v Moskvě a dojednával miliardový vakcínový byznys. A další miliardový rusko-německý byznys s plynovodem Německo právě dokončuje. „Hybridní ruská válka“ proti EU je sice jedna věc, ale realita druhá. Jenom my, jak dokonalí tukani, si kvůli podrbání za uchem od spojenců, co nás vždycky měli, mají a budou mít na párku, zlikvidujeme politické i obchodní vztahy s významným a tradičním partnerem.
Budu se smát asi až do příští kovidové vlny. Závěrem připojuji náhled možné alternativy česko-ruských vztahů. Jak by to mohlo být, kdyby nám po roce 1989 nevládli idioti.
Jak to taky mohlo být
Sovětský svaz, rozlohou největší stát světa a nevyčerpatelná zásobárna nerostných surovin, byl tradičním československým partnerem. Můžeme debatovat o slově „partner“ ve vztahu k velmoci, ale faktem je, že vztah existoval a byl silný. Rusové do nás suroviny, stalinismus, gulag, chozraščot, kolchozy, gorodky a nakonec perestrojku a my do nich celou dobu zpátky tatrovky a milion dalších výrobků. A sem tam nějaký ten zvací dopis.
Díky tomu jsme po roce 1989, odsun vojsk neodsun vojsk, měli ve vztahu k Západu naše spojení s Ruskem jako jeden z mála našich trumfů. Jinak jsme pro ně byli holé, východoevropské řitě, co právě slezli ze stromů, které je třeba kolonizovat.
Měli jsme v Moskvě bezkonkurenční kontakty, měli jsme velice dobré vztahy, měli jsme dlouhou tradici a měli jsme tam dobré jméno. A nic nám nebránilo z toho těžit. Rusko už pro Západ najednou nebylo „říší zla,“ ale kámošem. Obrovskou zemí, kde se dají dělat gigantické kšefty.
A v téhle východní bonanze, kde díky železné oponě neměl Západ žádné opěrné body, jsme my byli jako doma. Takže ty gigantické kšefty jsme tam byli připraveni dělat nejdřív. Kromě toho, celá řada prezidentů týhle země Masarykem počínaje furt říkala něco o mostu mezi západem a východem. Což má logiku, když se uprostřed mezi západem a východem fakt nacházíte.
Opravdu chytří politici by nás, čistě pro špatnou zkušenost, drželi stranou překonaných ideologických západních projektů jako je třeba NATO. Hrozila nám snad válka? Je snad Rakousko bez členství v NATO v nějaké nevýhodě? Naopak, nemuselo se ztrapňovat v Afghánistánu například. Vstúpit se dá ostatně vždycky, ale vystúpit bývá obtížné. Byl by to takový neřešitelný problém mít dobré vztahy s Východem i Západem a nelézt pro jednou nikomu z nich do zadku?
A protože všechno bývá nakonec o penězích, třeba armáda by nás stála odhaduji tak maximálně třetinu toho, co platíme „spojencům.“ Mám na mysli přezbrojení starých sovětských zbraní na nové ruské. Letadla, vrtulníky, bévépéčka, tanky, děla. Když je to dost dobré například pro indickou armádu, bylo by to dobré i pro nás.
Co z toho všeho tedy nakonec vzešlo? Hovno, správně. Jen jsme se samotíží postupně z vlastní vůle zanořovali stále hlouběji do západního zadku. Kde s nástupem rázného nacionalisty Putina místo povolného spiťara Jelcina pozvolna narůstala iracionální rusofobie ze vzteku, že žádná kolonizace Ruska nebude. A my jsme se z potřeby zalichotit novým pánům stávali pomalu ale jistě papežštějšími než papež. Rusko se proto z partnera změnilo v nepřítele. Aniž by k tomu existovala zjevná příčina.
Případné vzájemné rejdy zpravodajců za takovou příčinu nepovažuju. Jde o běžnou věc, kterou vzájemně provozují i spřátelené a „demokratické“ státy, se kterou se musí počítat. Od toho tu jsou ministerstva zahraničí, aby takové faldy v zájmu státu především žehlila a ne kvůli nim hned vypovídala válku.
Mimochodem, válka. Jelikož jsme, jak neustále opakují v televizi, s Ruskem minimálně od roku 2013 ve „válce“ tak vlastně nechápu, proč ten rozruch. Ve válce se přece běžně vysílají diverzanti na území nepřítele, aby mu tam škodili.
Tenhle můj názor na „ruskou agresi“ pak plyne takřka výhradně z toho, že všechny dosavadní kauzy mající dokládat „nijak nevyprovokovanou“ a útočnou ruskou válku proti Západu považuji na základě známých faktů za….velice nedostatečně podložené a účelové. Těm bajkám prostě nejde věřit, jsou příliš blbé. Je třeba do nich vkládat víc fantazie, invence, uvěřitelnosti a hlavně logiky.
Putin nakonec klidně fakt může být „zabiják“ a ruské tajné služby opravdu hejno úplných mantinelů. Jsem připraven to strávit a nezhroutit se z toho. Ale musíte to nějak přesvědčivě dokázat. Zatím jste s tím svým Bellingcatem a jejich naprosto neschopnými ruskými agenty za každým rohem spíš k smíchu.
A všechno to vyvrcholilo právě teď a přesně ve stylu „když vy břízolit, tak my to poženem vo štok.“ Američan vyhostí v podstatě pod vlivem vlastní propagandy deset Rusů, Bulhar a Slovák jednoho, Němec žádnýho a my ze zhruba stejných důvodů osmnáct. Bravo. Přesně takhle sebevědomá a hrdá země dělá uvážlivou diplomacii a hájí své národní zájmy.
Proto gratuluju k výsledku. Nadstandartní vztahy s Ruskem byly naším jediným trumfem, který jsme díky nutkavému vlezdoprdelismu „elit“ právě definitivně spláchli do hajzlu.
Opravdu sebevědomá, hrdá a hlavně o něco méně blbá země by něco takového nikdy nepřipustila.
P.S. Vidím, že na Václaváku se právě zase demonstruje proti ruskému vlivu a proti proruskému prezidentovi. Správně! Na kandelábr s ním! Prezidentem posvěcené a v EU rekordní vyhoštění 18 Rusáků pod ne tak úplně neprůstřelnou záminkou je přímo křiklavě proruské. A mít na to všechno ne tak úplně stejný názor jako demonstranti či senátoři je opravdu jasná velezrada.
Napsat komentář