Už je čas, pane profesore.

Už je čas, pane profesore.

Nejhorší předvolební kampaň všech dob a přesvědčivý důkaz, že Petr Fiala je zoufalec, najdeme nyní na každém rohu.

Billboard vypadá asi takto. Část je aktivisticky svítivě zelená. V druhé části je photokrámem vylepšený profesor Fiala. Fiala se nedívá na voliče, ale někam skrze něj a mimo něj směrem doleva do dáli. Asi hledá budoucí politické směřování koalice Spolu nebo vyhlíží v mlze, kdo zaplatí ty dluhy, co po něm zůstaly..

Vizuálně to vypadá skutečně mimořádně obskurně. Vypadá to, jako když nějaký zbytečný profesor zbytečných věd ze zbytečné školy čeká na zbytečnou tramvaj, která ho doveze umřít do paneláku na Proseku. Představme si, že existuje někdo, kdo neví, co je Fiala zač a jaký loser to je, třeba se probudil po létech z kómatu nebo se vrátil z výpravy na Mars, a uvidí na billboardu tohoto hňupa. Hrozí nějakým způsobem, že by tam spatřil lídra, který odhodlaně povede naši zem celé další čtyři roky?

V žádném případě.

Možná by billboard mohlo obstát v reklamě na survival sady pro zombie apokalypsu, ale to by tam muselo být napsána něco jako „tohoto dostali, ale vás nedostanou“. Jenže ono tam stojí něco jiného a to mně fascinuje daleko nejvíc.

Stojí tam „Teď je čas stát na správné straně.“

S tečkou na konci. Něco jako „o tom se nebude diskutovat“.

Zkusíme tuto geniální politickou mesič roztrhnout na dvě poloviny.

Sousloví „je čas“ (něco udělat) většinou používají lidé, kterým došly argumenty nebo pohrdají ostatními do té míry, že necítí potřebu jim vůbec něco vysvětlovat. Nedovedou říct proč něco navrhují nebo požadují, nedovedou udat žádné důvody, nemohou říct, proč právě teď, tak řeknou že „je čas“ něco udělat. Agent Pávek se nám před časem pokoušel vydat rozkaz, že „je čas přijmout euro“. Chyběl mu jakýkoli argument, dokonce i liberální ekonomové jsou proti euru, konzervativní ekonomové tento socialistický měnový konstrukt neuznávají vůbec. Jediné, na co se prezidentčík zmohl při přesvědčování obyvatelstva ke kolektivní měnové sebevraždě, bylo sousloví „je čas“. Naštěstí ho nikdo nebral vážně, což se mu děje čím dál častěji. Obrovsky zpozorním, když tohle někde slyším, protože tady se chystá určitě nějaká zmrdovina. Je to manipulace, kdy se mluvčí pasuje do role samozvané autority, nějakého čaroděje, který ví, co v budoucnu přijde a tím pádem také ví, co „je čas“ udělat právě teď.

Nevím, zda to má David Gruber zapracované v jeho knize o konci manipulací, ale určitě by měl. Je vůbec legrace sledovat, jak s námi naše politické špičky komunikují. „Je čas“ silně připomíná jiné podobné silné kategorické tvrzení, Angely Merkelové meme „není alternativa“. Je zvláštní, že v privátním životě by takový způsob komunikace asi nikdo neakceptoval a ohradil se proti němu, ale když to na něj zkouší tenhle loser z pozice politka, který je de facto navíc občanovým služebníkem, tak to projde.

Ještě lepší je druhá část zprávy, kterou nám pán času sděluje. Že máme stát na správné straně.

První vás praští do očí vágnost a prázdnota tohoto sdělení. A kterou stranu má pan profesor jako na mysli? Ta strana, tamta strana, nějaká jiná strana? Znamená to na straně České republiky, nebo na libovolné zahraniční straně, jako to dělala Fialova vláda po celé funkční období?

Nebo nám pan profesor předává životní moudro, že je nutné měnit názory a postoje podle potřeby a stát vždy na té správné straně, bez ohledu na to, která strana to je? Já panu Fialovi rozumím. On takový je.

Většina úspěšných politických manipulací za poslední století stála na tom, že si lidé musejí vybrat správnou stranu. Jak zpíval Daniel Landa, „musíš si vybrat tu správnou stranu, souhlasit a jít, nebo dostaneš ránu, nechtěj myslet hlavou“. Přesvědčit lidi, že ta jejich strana je ta správná, je pro média ten nejmenší problém. Němci za druhé světové války stáli na správné straně, a bojovali třeba s Brity, kteří ale také stáli na té správné straně. Pár desítek let později jsme stáli na straně socialismu a míru, tedy opět na správné straně, a vymezovali se proti Západu, kde občané také stáli na správné straně. Žádná vláda nikdy nepřijde ke svým občanům a neřekne, my chceme vést válku, my chceme, aby někde umřelo co nejvíc lidí. Nebo „sebereme důchodcům peníze a rozdáme je fízlům a úředníkům na statisícových odměnách“ nebo „my chceme nasekat co největší dluhy“. To by je samozřejmě diskreditovalo a to nikdo nechce. Ale stát na správné straně chceme všichni. A všichni jsou vždy na správné straně, až dokud nepadne kosa na kámen, celý konstrukt selže, prefabrikované narativy už nepomáhají a ukáže se například, že vláda a její úředníci spálili šest miliónů lidí v peci nebo zadlužili zemi na desítky let dopředu. Koncept „stání na správné straně“ a následování různých morálních majáků pravidelně selhává, je to bianko šek zpovykaným politikům, aby mohli dělat libovolné svinstvo.

Na druhou stranu musím připustit, že „stát na správné straně“ je výborné heslo do časů nastupující totality. Pořád najdou lidé, kteří jsou ochotni toho hňupa volit. Musíme si uvědomit, že instalace nové totality, ač nám se třeba potiví, mnoha jiným lidem vyhovuje, a to z nejrůznějších důvodů počínaje zcela nízkými a konče velmi vzletně formulovanými. Tyto jedince asi kampaň pana profesora a jeho catch all party osloví, ale ti by je volili tak či tak, takže mi nějak uniká, k čemu to má vlastně posloužit.

Doufejme, že jako národ najdeme tolik sebevědomí, abychom se toho lokaje a hňupa zbavili.