7 typografických hříchů

7 typografických hříchů

Patříte mezi ty, kteří si vedou blog, píší na sociální sítě, ale nejste si jistí a často váháte nad tím, jak napsat různé symboly a speciálních znaky? Chyby ve vaší prezentaci vám jen udělají špatnou reklamu a odradí potenciální zákazníky. Pojďte se s námi ponořit do tajů typografie, ať můžete psát jako profík!

1: pomlčka a spojovník

Jak na pomlčku

Velmi často se pomlčka „–“ zaměňuje za spojovník „-“, a protože na klávesnici se nachází pouze spojovník, je velká pravděpodobnost, že jste to do dnešního dne používali špatně 🙂 Pomlčku „–“ napíšeme pomocí klávesové zkratky Alt+0150, dlouhou pomlčku „—“ pomocí zkratky Alt+0151 ve Wordu můžete použít i klávesové zkratky Ctrl+spojovník a Ctrl+Alt+spojovník.

Pomlčku v některých případech píšeme těsně bez mezer, jindy ji oddělujeme mezerami – záleží na konkrétním použití. Pomlčku velmi často používáme ve smyslu rozsahu nebo spojení: „a“, „až“, „od-do“, „odkud–kam“ a „versus“. Například: „dvojice cestovatelů Zikmund–Hanzelka“ (a), „strana 6–15“ (až), „otevřeno 8–20“ (od–do), „autobusová linka Praha–Plzeň“ (odkud–kam) nebo „zápas Kometa–Sparta“ (versus).

Aby to nebylo jednoduché, má i toto pravidlo svou výjimku. Pokud je alespoň jeden z výrazů víceslovný, píšeme pomlčku s mezerami před ní i za ní. Například: „autobusová linka Praha – Karlovy Vary“ nebo „dvojice cestovatelů M. Zikmund – J. Hanzelka“.

Dále se pomlčka používá jako oddělovač větných celků místo čárky pro zdůraznění. Poté ji píšeme oddělenou mezerou z obou stran. Například: „Místo drahých licencí pro jednotlivé verze – které časem zastarají – platíte pravidelnou nízkou částku jednou ročně.“

Mezi krátkou a dlouhou pomlčkou není významový rozdíl. Je možné psát pouze krátkou pomlčku. Nebo je možné pro označení rozsahu použít krátkou pomlčku, dlouhou pak v ostatních případech. V celém dokumentu však musí být použití krátké a dlouhé pomlčky jednotné.

Jak na spojovník

Jak už víte, spojovník nejspíš pravidelně používáte, ačkoliv jste mu dosud říkali pomlčka. Spojovník je pomyslný bratříček pomlčky, se kterou se často doplňuje. Podobně jako pomlčka spojuje určité výrazy, ale pouze v případě, kdy tyto výrazy tvoří těsný významový celek. Zároveň spojovník nikdy neoddělujeme mezerou.

Proto jej používáme u složených přídavných jmen (například: „technicko-ekonomický náměstek“), podstatných jmen a cizích slov („propan-butan“, „ping-pong“) a příjmení („Marie Curie-Skłodowska“ – u nových příjmení však spojovník není součástí konkrétního příjmení, proto jej nepíšeme).

Dále se spojovník používá v označení místních jmen a místních částí, například: „Frýdek-Místek“ nebo „Brno-střed“. V případě, že je označení místních jmen víceslovné, použije se raději pomlčka oddělená mezerami, například: „Brno – Královo Pole“. Avšak pokud kombinujeme víceslovné označení místního jména a zároveň spojení odkud–kam (nebo jiné obdobné spojení, ve kterém je potřeba použít pomlčku), je pro přehlednost vhodné použít spojovník i u označení víceslovného místního jména, například: „výlet Brno-Královo Pole – Frýdek-Místek“.

Spojovník také používáme pro oddělení spojky „-li“ (například „mohl-li“), při psaní částí slov („přípona -ismus“, „dvou- a třílůžkový pokoj“) a při dělení slov.

Teď, když znáte rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou, můžete začít používat správný znak ve správném případě a vaše texty budou o krok blíže k dokonalosti. Příště uděláme další krok a podíváme se, jak správně psát uvozovky a závorky.

2: uvozovky a závorky

Jak na uvozovky

Uvozovky používáme nejen k označení přímé řeči, jak si nejspíš pamatujete ze školy, ale také k označení přesných názvů, nespisovných výrazů, ironie a podobných výrazů, které potřebujeme ve větě jednoznačně odlišit. Uvozovky píšeme vždy těsně k výrazu, který potřebujeme označit, mezerou je oddělujeme od zbývající části věty.

V češtině používáme tři druhy uvozovek: ‚jednoduché‘, „dvojité“a  »boční« – a primárně by se měly používat právě ty „dvojité“. Jednoduché i dvojité české uvozovky se na začátku výrazu píší dole a na konci nahoře. Chybou je použití „amerických“ uvozovek, které jsou na začátku i na konci nahoře, či jakýchkoliv jiných uvozovek.

Klávesnice nám to bohužel neusnadňuje, protože na ní najdete pouze ty „americké“ uvozovky. Je třeba si pomoci klávesovými zkratkami. Jednoduché uvozovky se píšou pomocí Alt+0130 (dolní) a Alt+0145 (horní), dvojité pomocí Alt+0132 (dolní) a Alt+0147 (horní) a boční uvozovky napíšete pomocí Alt+0187 (přední) nebo Alt+0171 (zadní). Při psaní těchto zkratek je vždy potřeba použít levý Alt.

V rámci jednoho textu je třeba používat jednotně – v každé větě ty stejné uvozovky, avšak v případě, že potřebujete uvozovky vnořit, použijte odlišný typ uvozovek. Například: A Pepa mi při rozhovoru řekl: „Maruška mi oznámila: ‚Pojedeme do Londýna!‘ a tak jsme jeli do Londýna.“

V případě, že uvozovky obsahují celou větu (souvětí), píšeme interpunkční znaménko za větou uvnitř uvozovek, pokud ale uvozovku obsahují pouze část věty a ta by uvozovkami končila, je případné interpunkční znaménko vně uvozovek.

Jak na závorky

Závorky jsou v mnohém podobné uvozovkám. Také oddělují okolní text, takže je píšeme těsně k výrazu, který oddělují, ale z vnější strany uvádíme mezeru. Také rozlišujeme více druhů závorek: (kulaté), [hranaté], {složené} nebo 〈ostré〉 a platí podobná pravidla jako u uvozovek, když je třeba závorky vnořit.

Závorky se často používají při oddělení mužské a ženské osoby, například: „zpracoval(a)“ a někdy se do nich dávají označení odstavců, například: (2).

Vidíte, že uvozovky a závorky jsou poměrně jednoduché. Protože jsme dnes i minule lehce nakousli mezery, podíváme se příště právě na ně. Ačkoliv se to nezdá, neexistuje pouze jeden typ mezer, proto vás naučíme, jak s nimi správně kouzlit!

3: konce řádků, mezery a výpustka

Jak na předložky a mezery

Jednopísmenné předložky a spojky jako jsou např. u, k, o, s, v, z, a, i se nikdy nenechávají na konci řádku samostatně. Nejčastějším řešením je oddělení předložky na nový řádek pomocí enteru – a to je chyba!

Pro pevné spojení předložky s následujícím slovem (pro společné zalomení řádku) se používá tzv. pevná mezera, kterou napíšete pomocí klávesové zkratky Alt+0160. V HTML kódu je pro napsání pevné mezery potřeba tzv. HTML entita, která vypadá takto:„ “. Přímo v inPage naleznete tlačítko na vložení pevné mezery, takže si tuto zkratku, ani entitu, nemusíte vůbec pamatovat.

Pevná mezera se tváří jako klasická mezera, ale v daném místě nemůže dojít k zalomení řádku jako u klasické mezery, jednotlivé výrazy jsou spojeny pevně, a pokud dojde k zalomení jednoho na další řádek, zalomí se na další řádek společně i s druhým z výrazů.

Tento typ mezery je třeba použít také ve zkratkách či kódech (například: „s. r. o.“, „T. G. M.“ nebo „PS PČR“), mezi zkratkami typu tj., tzv., tzn. a výrazem, který za nimi bezprostředně následuje („tzv. slovo“).

Neoddělitelně jsou spojeny také zkratky křestního jména a příjmení nebo zkratky titulu a příjmení („P. Jelínková“, „MUDr. Tkáčová“), avšak jméno od příjmení oddělit můžeme (například: „Petra | Jelínková“, „MUDr. Karolína | Tkáčová“).

Podobně se pevné mezery využívá také v dalších spojeních, mezi kterými by zalomení řádku nebylo vhodné. Například mezi jednotlivými částmi data (více o datu si povíme ve 4. díle) nebo mezi ve spojení čísel a značek (o nich si povíme v dílech 5 a 6).

Jak na výpustku

O výpustce jste možná nikdy neslyšeli, ale vsadím se s vámi, že ji určitě používáte. Výpustka jsou tři tečky a obecně označuje vynechání části textu. Jedná se o samostatný typografický znak, proto ji nepíšeme jako samostatné tři tečky (oproti samostatným tečkám jsou mezi tečkami výpustky kratší mezery). Výpustku napíšeme pomocí klávesové zkratky Alt+0133.

Nejčastěji se s výpustkou setkáte, když bude označovat nedokončenou řeč (nebo větu obecně), například: „Jestli toho nenecháš, tak…“ Setkat se s ním můžete také ve výčtu, kde zastupuje vynechané položky: „U nedokončeného výčtu: Zvířata členíme na obratlovce, bezobratlé, …“

Výpustka se chová jako jakékoliv jiné interpunkční znaménko. Před výpustkou proto nepíšeme mezeru, za výpustkou ano. Za výpustkou nikdy nepíšeme tečku (takže nikdy neděláme čtyřtečku), ale jiné interpunkční znaménko použít můžeme, třeba čárku – to když výpustku použijeme ve výčtu.

Výčet má ještě jedno speciální pravidlo, které pro výpustku platí. Protože nahrazuje jednu (nebo více) položek, píšeme před ní v tomto případě mezeru, protože bychom tuto mezeru napsalii před chybějící položku výčtu. Například: „Počítali jsme: jedna, dva, tři, …, deset, …, až do stovky!“

Díky kouzlení s mezerami budou vaše texty zase lepší a kvalitnější. Znalosti z tohoto dílu využijete i příště – budeme probírat datum, takže se vám bude hodit nejen znalost pevných mezer, ale i pomlčky z prvního dílu.

4: datum

Jak na datum

Datum v češtině zpravidla píšeme vzestupně a jednotlivé údaje oddělujeme tečkou s mezerou (například: „1. 4. 2017“), měsíc lze psát i slovně („1. dubna 2017“). Přípustný je také dvoumístný způsob psaní data, pak ale za tečkou nepíšeme mezeru („01.04.2017“). Jakýkoliv hybrid mezi těmito variantami pak není přípustný (takže nelze psát ani „01.dubna 2017“ ani „1.4.2017“).

V určitých případech je možné psát datum i sestupně, pak dny i měsíce píšeme dvoumístně a oddělujeme je spojovníkem. Letopočty píšeme čtyřmístné vždy (ať už píšeme datum sestupně nebo vzestupně), aby nebyla možná záměna s měsíci či dny (například: „2017-04-01“).

Dříve se používaly také jiné zápisy data. Například se měsíc zapisoval pomocí římských čísel pro lepší odlišení dnů a měsíců, nebo se číslice oddělovala lomítky. Tyto zápisy dnes používají převážně starší lidé a jsou již dnes nesprávné. Jak správně psát rozsah dvou dat, si můžete přečíst v prvním díle našeho seriálu o typografii.

Jak datum skloňovat

Ačkoliv se to na první pohled nezdá, slovo datum je cizí slovo přejaté z latiny. Díky tomu působí problémy při skloňování. Rozšířenou chybou je skloňování podle vzoru hrad (Například: „Zapsal si všechny datumy německých státních svátků do kalendáře.“ – správná varianta je: „Zapsal si všechna data německých státních svátků do kalendáře.“). Správné tvary ve všech pádech jsou uvedeny v tabulce níže.

	jednotné číslo	množné číslo
1. p.	datum	data
2. p.	data	dat
3. p.	datu	datům
4. p.	datum	data
5. p.	datum	data
6. p.	datu	datech
7. p.	datem	daty

V některých případech je však nutné odlišit počítačová data od těch kalendářních. v tomto případě se pak dá tolerovat použití nesprávného skloňování podle vzoru hrad pro rozlišení těchto různých významů: „Uložená data budeme řadit dle datumů.“

Jak na léta a století

Často se také diskutuje nad tím, kdy začalo století či kdy můžeme začít říkat „dvacátá léta“. Dvacátá léta jsou všechna ta, která mají na místě desítek dvojku (například 2020–2029). Nultá a desátá léta v češtině nikdy nepoužíváme, používá se opis jako „začátek století“.

Století je v tomto odlišné. Protože v našem kalendáři neexistuje žádný rok nula, takže po roce 1 před naším letopočtem následoval hned rok 1 našeho letopočtu, a protože století má 100 let, začínalo druhé století v roce 101. Proto 20. století neoznačuje všechny roky, které začínají číslem 19, 20. století začalo 1. ledna 1901 a skončilo 31. prosince 2000. 1. ledna 2001 začalo 21. století i 3. tisíciletí.

Dnes jsme vnesli trochu světla do toho, jak pracovat s daty. Příště se podíváme na trochu jiná data, a to procenta, měny a další podobné značky, které dávají smysl číslům.

5: měny, procenta a podobné značky

Jak na procenta

Procenta v sobě skrývají velkou záludnost. Máme použít mezeru? Nemáme použít mezeru? Většina lidí nepřikládá mezeře žádný zvláštní význam, a to je chyba. Mezera nám říká, jak správně vlastně máme procenta číst.

Značka procent se píše stejně, jak bychom místo značky psali celé slovo. Proto v případě, že chceme procenty vyjádřit podstatné jméno, napíšeme mezi číslem a značkou mezeru („sleva 30 %“) stejně, jako bychom ji napsali, kdybychom značky a čísla rozepsali slovy („sleva třicet procent“).

Mezeru nepíšeme, jakmile vyjadřujeme přídavné jméno („30% sleva“ se čte jako „třicetiprocentní sleva“). Nikdy pak nekombinujeme zápis slovem a značkou – pokud číslo chceme napsat slovy, musíme tak napsat i značku (takže nikdy ne „třicet %“).

Pro promile „‰“ platí stejná pravidla jako pro procenta, symbol promile napíšeme pomocí klávesové zkratky Alt+0137.

Jak na stupně a další značky

Tato pravidla jsou přenositelná také na další značky – například „napětí 12 V“ a „12V baterie“ čteme i píšeme odlišným způsobem. Zásadně nikdy nepíšeme koncové -ti a -mi (například: „10-ti stupňové pivo“) – číslo zapsané číslicí nikdy neskloňujeme v textu, skloňujeme je až při čtení na základě kontextu (správně je tedy „10° pivo“).

Výjimku z tohoto pravidla tvoří značky pro úhlový stupeň, minutu a vteřinu a značky pro stopy a palce, které se připojují k číslu bez mezery vždy. Proto „úhel 90°“ čteme jako „úhel devadesát stupňů“, i když dle předcházejícího pravidla by mělo jít o přídavné jméno.

U teplotního stupně však pravidlo s mezerou platí, píšeme tedy „maximální denní teplota 26–30 °C“, ale „3° rozdíl“. Stupně u piva neoznačují ani úhel ani teplotu, ale obsah chmele, aplikujeme na něj tedy stejné pravidlo jako na procenta.

Oproti předchozím dílům našeho seriálu mají stupně i procenta tu výhodu, že je najdeme na většině klávesnic. Stupně leží pod klávesou Esc, zatímco procenta naleznete poblíž klávesy Backspace.

Jak na měny

Speciálními značkami, pro které platí stále stejná pravidla, jsou také měny. Píšeme je zpravidla za číslem, ale můžeme je psát i před číslem. Euro„€“napíšeme pomocí zkratky AltGr+E, dolar „$“ pomocí AltGr+ů.

V běžném textu používáme značku měny nebo píšeme měnu celou, mezinárodní třípísmenné kódy necháváme pro bankovní praxi. V běžném textu za celým číslem nepíšeme čárku s pomlčkou, jde o nadbytečný údaj.

U značek to nekončí. Matematika je složitá i v typografii, proto se příště podíváme na to, jak správně psát čísla a matematická znaménka.

6: čísla a matematická znaménka

Jak na matematická znaménka

Matematici si libují v symbolech, takže jich matematika obsahuje opravdu požehnaně. Spousta z nich si našla cestu i do textů mimo sbírky úloh s příklady, které většina z nás raději již dávno vytěsnila z paměti.

Asi nejčastěji využívaným matematickým znaménkem v textech mimo matematiku je znaménko krát. Útočí na nás z reklam, kde nám nabízí dvakrát tak velké balení než konkurence (za stejnou cenu!), přátelům se rádi pochlubíme, že na Bali jsme již byli pětkrát.

Jenže komu by se chtělo ty čtyři písmena psát stále dokola. Proto jej nahrazujeme písmenem „x“, což je velká chyba. Krát má své vlastní znaménko „ד (jako každá značka), které napíšeme pomocí klávesové zkratky Alt+0215. Chybou také je psát krát jako hvězdičku nebo tečku.

Část matematických značek nalezneme na klávesnici – například plus „+“, rovná se „=“ nebo děleno „:“. Znak pro menší „<“ a větší „>“ na klávesnici nalezneme také, ale musíme si již pomoci stiskem dvou kláves – napíšeme jej pomocí klávesy AltGr a klávesy, kde je nakreslený znak menší (většinou čárka) nebo větší (většinou tečka).

Záměrně jsme vynechali mínus, který se tváří, že se na klávesnici vyskytuje, ale zase je to ten zpropadený spojovník „-“, který se v díle o pomlčce tvářil jako pomlčka „–“. Jako mínus by se neměl psát ani spojovník ani pomlčka, ale speciální znak „−“, který se nachází pod zkratkou Alt+45. Rozdíl od pomlčky je v zásadě jen v jeho umístění na řádku.

Setkat se můžete často také se symbolem plus mínus „±“, který na klávesnici také nenaleznete a je třeba jej psát pomocí klávesové zkratky Alt+0177 . Další znaky jako menší než nebo rovno „≤“, větší než nebo rovno „≥“, děleno „÷“ a odmocninu„√“ v textu pravděpodobně nepoužijete. Pokud ano, bude to taková rarita, že si klávesovou zkratku stejně nezapamatujete. Proto je nejlepší si daný znak najít na Wikipedii a odtud jej zkopírovat.

Jak na čísla

V případě, že tyto značky píšeme v matematických operacích, oddělujeme je od čísel mezerou (například: „plocha 5 m × 5 m“, „měřítko 1 : 10 000“, „poměr 1 : 5“, „3 + 2 = 5“). Pokud je však píšeme jako složené slovo s číslem, píšou se dohromady bez mezery („Jel jsem na té horské dráze snad 20ד). Bez mezery píšeme i znaménka plus a mínus, pokud vyjadřují hodnotu („+35 °C ve stínu“), a také exponenty a indexy („5³“).

Čísla můžeme psát arabskými nebo římskými číslicemi, přičemž častěji používáme arabské číslice. Římské číslice používáme jen v několika málo případech – například ve jménech panovníků („Karel IV.“), označení tříd („žáci VIII. A“) nebo v označení děl („Jungmannův Slovník, díl V“).

Čísla většinou oddělujeme mezerami z obou stran, avšak v případě, že jde o řadovou číslovkou, píšeme za číslicemi tečku bez mezery („9. ročník“). Výjimkou z pravidla je například „papír A4“ nebo „Lidická 45a“. O mezerách v kombinacích značek a čísel si přečtěte více v 5. díle.

Pokud píšeme dlouhé číslo, oddělujeme trojice řádků před i za desetinou čárkou mezerami („25 000 Kč“). To platí i pro telefonní čísla („777 123 456“). Abychom předešli nežádoucímu zalomení, použijeme v tomto případě pevnou mezeru (více o ní ve 3. díle).

Nikdy nepíšeme číslo jako kombinaci číslic a písmen – ani u základních číslovek ani u řadových číslovek. Proto zásadně nikdy nepíšeme koncové -ti, -mi, -tý nebo -mé (například: „8-médružstvo“). Číslo zapsané číslicí totiž nikdy neskloňujeme v textu, skloňujeme je až při čtení na základě kontextu (správně je tedy „8. družstvo“).

Čísla se roztáhla hned do dvou dílů, ale slibujeme, že v příštím díle už se jim věnovat nebudeme. Podíváme se na to, jak psát slovo viz a poté na pár exotičtějších znaků.

7: viz & paragraf

Jak na paragraf

Oblíbený znak právníků se používá vždy ve spojení s číslicí. Je to velmi snadné, protože ho najdete přímo na klávesnici vlevo od enteru. Jsou na něm vyobrazeny další tři znaky – uvozovky, apostrof a vykřičník. Stačí tedy toto tlačítko zmáčknout a paragraf se napíše. Paragraf se od čísla odděluje pevnou mezerou (například: „z právního hlediska se jedná o § 38“).

Jak na ampersand

Ne, ampersand není kletba. Ampersand je název pro symbol „&“, který se v textech používá ve stejném významu jako spojka „a“. Název ampersand je zkomolenina latiny a angličtiny. Dříve se tento symbol nacházel na úplném konci abecedy a při odříkávání abecedy v anglických školách zněl závěr: „…X, Y, Z and per se and“, tedy „…X, Y, Z a (symbol) sám o sobě (znamenající) A“. V první polovině 19. století z toho komolením vznikl ampersand.

Někdy se mu říká také „et“ – to jsou písmena, ze kterých vznikl, a také se z těchto písmen skládá latinská spojka „et“, která má stejný význam jako česká spojka „a“. Ampersand opravdu vznikl z latinské spojky a jeho nejstarší použití můžeme najít už v prvním století našeho letopočtu.

Spojka „et“ je v textech velice častá, je proto nevhodné, že se píše dvěma písmeny. Postupně proto byla zjednodušována a zjednodušována až do podoby klikyháku „&“, který jednoduše napíšete jedním tahem, což při psaní šetří čas. Na počítači napíšete ampersand klávesovou zkratkou Alt+38 nebo AltGr+C.

Kromě použití místo spojky „a“ například v názvech (například „Novák & syn, s. r. o.“), kdy se vždy odděluje mezerou z obou stran (je to přeci spojka), se ampersand používá také v HTML entitách.

Ty se používají pro zápis speciálních znaků, které hrají roli přímo v HTML a mohly by dělat v kódu stránky problém, pokud bychom je napsali běžnou formou. HTML entity vždy začínají ampersandem a končí středníkem. Například entita pro ampersand je „&amp;“, pro pevnou mezeru „&nbsp;“ a pro znak eura „&euro;“. Webový přehlížeč si tyto entity přeloží a zobrazí vám tyto znaky tak, jak jste zvyklí.

Jak na viz

Mnozí z vás mohou mít slovo „viz“ zafixované jako zkratku kvůli jeho délce. Nejedná se však o zkratku, ale o rozkazovací způsob slovesa vidět. Proto se za ním nikdy nepíše tečka (například: „viz rubrika inPage Začínáme“). v případě, že chceme takto rozkázat skupině osob, množné číslo zní „vizte“, lze však použít i jednotné číslo „viz“.

Bonus: desatero úspěšného copywritera

1. Udělejte si kreativní prostředí

Třeba si myslíte, že na prostředí, ve kterém píšete, nezáleží. Ale ano, záleží. Nápady – a díky tomu i kvalitní texty – vznikají v dobrém duševním rozpoložení s pozitivní myslí. V místnosti, ve které píšete, by vám mělo být příjemně, poté se vám bude psát dobře. Někomu se píše dobře na pláži, jiný se rád vyvalí u krbu, třetí nemá rád teplo a píše proto v nejchladnější místnosti domu. Někdo má při psaní rád ticho, jiný potřebuje ten nejdrsnější a nejhlasitější metal. Je jen na vás, kde budete psát a jak se u toho budete cítit.

2. Pište stručné a výstižné nadpisy

Nadpis by měl být především stručný, jasný a výstižný. Nadpis by měl čtenáře nalákat na to, co bude číst, měl by v něm probudit zvědavost, aby pokračoval ve čtení. Ale zase mu nesmíte lhát a slibovat mu něco, co nepřijde. Takového čtenáře ztratíte a už si od vás nikdy nic nepřečte.

Naučte se psát nadpisy, které suše neoznamují, co se čtenář dozví v následujícím textu, ale které vtáhnou čtenáře do děje. Nadpis „Microsoft oznámil, že o Yahoo nemá zájem“ je nuda oproti „Microsoft: o Yahoo nemáme zájem“. Naučte se ptát nadpisy, které nejsou skriptoidní (například „Výhody a nevýhody“), ale vyzývají k nějaké akci („Podívejte se na ty největší výhody“).

3. Používejte krátké věty

Až dokončíte celý text, je třeba si ho po sobě znovu důkladně přečíst. Zdají se vám některé věty příliš dlouhé? Nekompromisně je zkraťte. V několika dlouhých po sobě jdoucích souvětích se začne čtenář dříve nebo později ztrácet. Zapomene, jak věta začínala, a to je cesta do pekel.

4. Střídejte odstavce a mezinadpisy

Nepište dlouhé odstavce, 3–4 řádky jsou ideální, 6 řádků je maximum. Weboví čtenáři jsou lenoši a dlouhé odstavce je odrazují od čtení. A po každém 3.–5. odstavci vložte do textu mezinadpis, který opticky oddělí dlouhé pasáže textu. Vztahujte mezinadpisy ideálně k poslednímu odstavci následujícího textu, ať udržíte zvědavost čtenáře.

5. Odrážky a obrázky ozvláštní text

Kromě odstavců používejte pro oddělení dlouhých textůtaké obrázky, tabulky nebo grafy. Text bez obrázku čtenáře okamžitě odradí, ale pozor. Nikdy nepoužívejte obrázky jen tak. Obrázek by se měl vztahovat k tématu, kterého se váš článek týká. Odrážky jsou další věc, která pomůže váš text zpřehlednit.

6. Použijte čísla, data, hodnocení a zkušenosti

Svůj text ozvláštněte pomocí dat a čísel. Čtenáři je milují a váš článek bude působit přesvědčivěji, úderněji a věrohodněji. Článek naplňte zkušenostmi a hodnocením, ať už svými nebo dalších lidí. Váš text bude hned čtivější.

7. Pracujte s odkazy

Odkazy jsou dalším vhodným oživením každého textu. Odkazujte zejména na své starší články, ať udržíte čtenáře na svém webu. Propojit samozřejmě nemusíte jen články, ale jakýkoliv jiný obsah, který máte na webu.

8. Skoncujte s pravopisnými chybami a špatnou typografii

Špatnou typografii jsme vás odnaučili v předchozích dílech, pravopis budete muset zvládnout sami. Kontrolujte si každý text, protože každá chyba snižuje jeho kvalitu. Pravopis si kontrolujte v Internetové jazykové příručce. A dejte svůj článek před zveřejněním ke kontrole někomu dalšímu. Autorská slepota skutečně existuje – zatímco v jiných textech vidíte každou chybu, ve svém textu jste schopni přehlédnout tu nejvíce trapnou chybu.

Kvalitní text se správnou typografii a pravopisem může snižovat ještě jedna věc. Vyvarujte se i slovní vaty (například: „není nic jednodušší než“, „co se něčeho týče“, „jak už jsem zmínil výše“) a textových klišé (například „třešnička na dortu“). Pak budou vaše texty skvělé.

9. Co nejvíce čtěte a zdokonalujte se

S pravidelnou četbou si vytváříte bohatou slovní zásobu a rozšiřujete svůj slovník. S tím získáváte také větší jistotu a cit pro psaní. Zejména kvalitní autoři obohacují vaše lingvistické schopnosti. Inspirujte se také články s podobnou tématikou té vaší. Učíte se a zdokonalujete se každým přečteným slovem.

10. Nepodceňujte se

Jistá dávka sebevědomí a přesvědčení je při psaní textu žádoucí. Tyto dvě vlastnosti podporují kreativitu a zároveň budou z vašich textů vyzařovat na čtenáře, který díky tomu bude mít pocit, že víte, o čem píšete. Snažte se psát o tématech, které jsou vám blízká a budou čtenáře zajímat. s tím souvisí samozřejmě i to, že upravíte styl a formu textu pro danou cílovou skupinu čtenářů.