Byl jsem tam. Happy Brexit Day, jednu vteřinu jste v EU a druhou už ne

Tento článek (nebo jeho část) je převzat z externího zdroje. Je tedy slušností jej uvést včetně případného autora.

https://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=744574

Představte si to. Stojíte na jednom místě a ani se nehnete. Na rozdíl od Dobytí severního pólu Járy Cimrmana a slavného „Jdu na sever. A už jdu na jih!“, nemusíte udělat jediný krok. Jednu vteřinu jste v EU a druhou už ne.

„Poletíme, u toho nesmíme chybět!“, napsal mi přítel. „Koupil jsem nám letenky. Sraz na Letišti Ruzyně. V podvečer tam a ráno zpět.“ A jak napsal, tak se stalo. Byl to den, na který se nezapomíná. Viděl jsem v tom příležitost být u historického okamžiku, který se už nebude opakovat. Jednou o tom budu vyprávět vnoučatům, až budou jako každá kroutit hlavou nad tím, v jaké době jsme taky žili. Chtěl jsem zažít tu atmosféru. Na vlastní oči to vidět a po těle cítit tu energii, která provází plné náměstí ve vteřině opětovného získání svobody a nezávislosti. Dodatečně jsem ale také získal mimo jiné příležitost porovnat obsah zpravodajství o Happy Brexit Day v České republice s tím, co jsem tam prožil na vlastní kůži. A právě sledování Studia Brexit v ČT ze záznamu se nakonec stalo důvodem, proč píšu tento článek. Sousloví „všechno je jinak“ totiž sedí jak zadek na mísu.

Cestou na Parliament Square, kde Happy Brexit Day vrcholil, byla v ulicích skvělá atmosféra. Lidé s britskými vlajkami v ruce nebo zahalení do nich. Mladí, staří, muži, ženy, děti, lidé v kravatách i ve špinavých montérkách, když šli rovnou z práce. Všude radost, nadšení, pozitivní energie. Nasvícené budovy v národních barvách. A v dáli zvuk bubnů. Snad proto, abyste v té euforii neztratili směr.

Jestli se cestou dala popsat atmosféra jako skvělá, na Parliament Square byla fantastická. Kazily ji snad jen obsahy přímých vstupů Bohumila Vostála, stojícího opodál. Zatímco kolem slavilo plné náměstí lidí, kteří se těšili na hodinu před půlnocí, kdy měla Velká Británie oficiálně odejít z EU, do České republiky vysílali slova nejistoty a informaci o stovkách účastníků. Následně jsem za zveřejnění fotografie z místa a slova „Bohumil Vostál, Česká televize, Londýn, 31. 1. 2020, HAPPY BREXIT DAY. Pohled na něj k nezaplacení… :)“ získal zablokování přístupu na jeho Twitter. Jsem zvyklý. Podobně reagují zaměstnanci v ČT, placení i z mých koncesionářských poplatků, poměrně pravidelně.

Lidé na náměstí střídavě tleskali a jásali, když byl ve videu například Boris Johnson nebo Nigel Farage (ten přišel nakonec osobně), nebo bučeli, když se objevovaly zmínky a videa s představiteli EU nebo bývalou premiérkou Theresou Mayovou. A víte, kdy lidé v Londýně na oslavách brexitu projevovali bezkonkurenčně nejsilnější odpor? Když byla v projevech nebo na videu zmínka o BBC a jejím vysílání. Ani představitelé EU ji nepřekonali. Po tom, co jsem viděl záznam Studia Brexit ČT a porovnal s tím, co jsem zažil tam na Parliament Square, chápu postoj Britů k BBC a postoj nemalého počtu lidí u nás k ČT.

A pak to přišlo. Ve 22:59:30 začal odpočet. Posledních 30 vteřin v EU. Stojíte na místě a cítíte neuvěřitelnou sílu okamžiku. Odpočítává celé náměstí. A zatímco ve 22:59:59 ještě stojíte v EU, o vteřinu později, aniž byste udělali krok, už jste z ní pryč. Propukly oslavy, národní vlajky šly nahoru a lidé začali zpívat „God save our gracious Queen…“

Okamžik, kdy Velká Británie odešla z EU. Historický okamžik v Evropě, neskutečná síla, neskutečné emoce a velká naděje. Takhle to vypadá, když dosáhnete svobody. Úžasný příběh a velký vzor pro Českou republiku. Bylo mi ctí být u toho a jakkoliv nás to bude stát ještě velké úsilí, věřím, že jednou si tohle prožijeme i u nás. Že se dočkáme a užijeme si czexit.

A na závěr ještě pár fotografií alespoň z mobilu a jedno video, na kterém je Velká Británie posledních 15 vteřin v EU a další 15 vteřin už ne. Užijte si to také.