Podpora Ruska v České republice se stala nezákonnou

Tento článek (nebo jeho část) je převzat z externího zdroje. Je tedy slušností jej uvést včetně případného autora.

Podpora ruské brutální invaze na Ukrajinu je nyní ve většině západního světa společensky a morálně nepřípustná. Dokonce i opatrnost vůči dodávkám zbraní na Ukrajinu je na většině míst považována za špatnou. Ale v České republice se věci dostávají o krok dál, protože ti, kteří vyjadřují kontroverzní názory na válku, jsou stíháni podle zákonných omezení svobody projevu.

Mladý muž, který se letos zúčastnil protivládního protestu v Praze s batohem na zádech s nálepkou „Z“ a bundou se znakem Wagnerovy skupiny na rukávu, dostal podmíněný šestiměsíční trest odnětí svobody, pokutu a – bizarně středověkým způsobem – zákaz pobytu na území Prahy po dobu jednoho roku. Policie ho zadržela poté, co si všimla symbolů na jeho batohu a vyšetřuje ho za „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy„, což je trestný čin.

Není to jediný případ svého druhu. Učitelka základní školy v Praze byla vyšetřována policií poté, co ji žáci nahráli, jak v Kyjevě říká, že „se nic neděje“ a že „ukrajinské nacistické skupiny“ zabíjejí Rusy na Donbasu od roku 2014. Přišla o práci a policie předložila její případ k obžalobě, opět pro trestný čin schvalování genocidy. Hrozí jí šest měsíců až tři roky vězení.

V nejznámějším z těchto případů čelí vůdce mocného protivládního protestního hnutí v České republice Ladislav Vrabel soudu za šíření „poplašných zpráv“ s tvrzením, že Česká republika použije jaderné bomby proti Rusku jako součást zahájení globální jaderné války. Vzhledem k tomu, že si česká policie vyhrazuje právo vás zavřít, pokud „úmyslně způsobíte nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatel místa šířením poplašné zprávy, která je falešná“, hrozí mu až dva roky vězení.

Zákonné omezení svobody projevu v České republice není ničím novým. Pocházejí z doby před válkou na Ukrajině a dříve byly používány k zabránění projevům nacismu, včetně vystavování hákového kříže. Nyní jsou však nejednoznačné zákony, které byly dříve používány proti nepatrné menšině šílenců a potížistů, náhle používány ke kriminalizaci názorů významné části populace.

Nedávný velký průzkum zjistil, že 48 procent Čechů si buď „není jisto“, je „dezinformováno“ nebo „silně proruské“, pokud jde o jejich názory na válku na Ukrajině. Poslední dvě skupiny, které byly společností pro výzkum veřejného mínění popsány jako „s velkou vírou v ruský příběh“, tvoří 14 procent země. Vezmeme-li v úvahu společenskou nepřijatelnost přiznání, že podporujete Rusko, skutečné procento je pravděpodobně vyšší.

Je demokraticky přijatelné, aby český stát teoreticky všechny tyto lidi podrobil soudnímu řízení, pokud by se upřímně vyjádřili k ukrajinské válce? Vláda by argumentovala, že takové názory nejsou platné, protože jsou „dezinformované“ a založené na „dezinformacích“ – konceptech, které v České republice získaly obrovskou trakci od začátku invaze. Ale pro zemi, která se ještě nedávno osvobodila od komunismu kvůli svobodě projevu a myšlení, existuje podivný nedostatek kontroverze ohledně případů, které jsou předkládány soudům.

Tlumená reakce je ještě překvapivější vzhledem k nejednoznačné povaze uplatňovaných zákonů. Pouze hrstka zemí například oficiálně označila ruské válečné zločiny na Ukrajině za genocidu. Je možné, že stíhaní ani nevěděli, že český stát považuje ruskou invazi za genocidu.

Nejasnosti jsou i v samotných zločinech. Stíhání za používání symbolu „Z“ je obzvláště zarážející vzhledem k jeho širší přítomnosti v české společnosti. Je všeobecně známo, že jedním ze způsobů, jak proruské obyvatelstvo České republiky tiše vyjadřuje vzpouru proti omezování svobody projevu, je umístění poznávacích značek řidiče žáků na jejich autech, která v České republice nesou písmeno „Z“ jako „Začátečník“.

Navzdory absenci kontroverze ohledně kriminálních případů se svoboda projevu pomalu, ale jistě stává jedním z největších politických témat země. Současné české vedení je jestřábí v prosazování vlastních představ o tom, jak chránit liberální demokracii západního stylu, a podporuje prostředí, v němž je nesouhlas s její ukrajinskou politikou považován za „extremismus“. Nedávná zpráva ministerstva vnitra o extremismu a nenávisti v České republice obsahovala rozsáhlou diskusi o názorech na ukrajinskou válku mezi „xenofobními populistickými subjekty“ a dalšími politickými subjekty.

Mezitím vychvalovaný nový prezident země Petr Pavel říká všechny správné věci o zacházení s oponenty s respektem, ale v televizní debatě na začátku tohoto roku naznačil, že odmítne přijmout členy protizápadní populistické strany SPD – která se v průzkumech pohybuje kolem 10 procent – na ministerské posty v jakékoli budoucí vládě. Někteří čeští komentátoři poukazovali na to, že tento způsob ochrany Pavlova pohledu na demokracii by představoval „nebezpečně autoritářskou“ interpretaci jeho převážně ceremoniální prezidentské role.

Takové do očí bijící rozpory jsou stále častější v intelektuálním klimatu, kde jsou velké rozdíly v názorech na největší problém dne nejen nepřijatelné, ale ve skutečnosti nezákonné. To by mělo vést k zamyšlení v zemi, která je až příliš dobře obeznámena s nutkáním umlčet ty, kteří nesouhlasí.