Tak už máme vlastní koncentrák!

Tak už máme vlastní koncentrák!

Náš, český, kde jsme my (a ne Němci, ti za nic nemohli) týrali ubohé Cikány. Týrat Romy jsme nemohli, ti tehdy žádní nebyli. Tvrzení alespoň vyplývá z vyjadřovaní hlasatelů televizních zpráv, kde se najednou „tábor v Letech“ proměnil v „český koncentrační tábor“.

Chytlo se to tak rychle, že k mému překvapení slovo český koncentrák použil i JUDr. Křeček, od něhož bych to nečekal. On, zásadní bojovník proti nacismu. Že tohle blábolí kdejaký nevzdělanec a fanatik s pubertálním myšlením či aktivista indoktrinovaný z ciziny, to chápu. Idioti jsou součástí každého národa. S tím nic nenaděláme. Možná se pan doktor jenom uřekl. I když právě on by měl vědět, že vyslovené slovo se nedá vrátit zpět. A jeho jed je stejně účinný, jako jed kobry.

Což ovšem dobře vědí v redakci zpravodajství ČT. A ač dlouhá léta vždy hovořili o „táboru v Letech“, najednou je z toho v ústech moderátorů „český koncentrační tábor“. Což lze považovat, z hlediska informačního významu ČT a jejího postavení za „oficiální názor“ České republiky. Tak to berou jako běžní diváci u nás, tak zahraničí. Kdopak to asi a pročpak to asi schválil? Veřejné vyhlášení „českého koncentračního tábora“? Neměla by se na to Rada pro televizní a rozhlasové vysílání podívat? Kdopak povolil či nařídil změnu označování úředního názvu „Cikánského pracovního tábora v Letech“ za koncentrák? Čí je to stanovisko? Vlády? Ministerstva zahraničí? Nějakého soudu? Anebo je to jen akce nějakých „aktivistů“? A jakých aktivistů? Ani náhodou nezpochybňuji informace o tom, že se s Cikány v Letech zacházelo nedůstojně ze strany vedení tábora. A nezpochybňuji ani jejich utrpení.

Problém je, že z tragédie českých Cikánů-Romů dnes kdekdo mlátí, často za cizí anebo státní peníze, politický kapitál. V diskuzi o tom se v 99 procentech případů lže a lže. Na mrtvých českých Cikánech, obětech nacistického „řešení cikánské otázky“, do které neměli Češi co mluvit, si místní nechutní politici dělají „kariéru“.

Milionkrát už bylo napsáno, jak to vlastně v Letech bylo. Kdo by se chtěl dozvědět více, lze celkem střízlivý popis nalézt na www.zwittau.cz/WEB/lety. Vždycky jsem se smál, když mi přišel mail s poznámkou „Rychle to přečti, než to smažou“. No, a protože se dnes mažou nepohodlné informace, v Německu dokonce s posvěcením zákona, rychlostí blesku (například už je těžké najít obrázky a videa vražedných hrůz páchaných islamisty z Islámského státu), raději se na to podívejte.

Takže zaprvé: Koncentrační tábory za druhé světové války, tak, jak to chápe svět, byly tábory určené nikoli „ke koncentraci“ některých osob, ale k jejich likvidaci. Rychlé anebo pomalé prací.

Německý oficiální popis je takovýto: Termín koncentrační tábor se používá od doby národního socialismu (nacismu) pro pracovní a vyhlazovací tábory nacistického režimu. Koncentrační tábory byly založeny v německé říši a na okupovaných územích organizacemi NSDAP. Nakonec bylo zřízeno asi 1000 koncentračních a pomocných táborů a sedm vyhlazovacích táborů. Byly používány k vraždění milionů lidí, k vyloučení politických oponentů, k vykořisťování nucenou prací, k lékařským pokusům na lidech a k internování válečných zajatců. Tyto všechny tábory řídily německé nacionalistické úřady a v jejich čele byli zásadně Němci.

Podle historických dokumentů bylo na území Protektorátu koncem války 52, slovy padesát dva německých koncentračních táborů, často poboček táborů z Říše. O Letech tam není zmínka. Počet koncentračních táborů na územní Sudet se odhaduje také na několik desítek. Navíc byly na dnešním území ČR, tehdy v Sudetech patřících k Říši, zajatecké tábory pod názvem STALAG. Zjistit jejich počet a počet vězňů v nich je obtížné. Ale pro představu: tábor STALAG VIII D TESCHEN (Těšín). V roce 1944 dosáhla jeho kapacita a naplněnost maxima. Bylo v něm uvězněno na 71 981 válečných zajatců. Italové, Angličani, Francouzi, Belgičané, Jugoslávci, Poláci a později nejpočetnější sovětští vojáci.

O osudech zajateckého tábora Stalag XIII B ve Falkenau (dnes Sokolov) naleznete na internetu film natočený US Army hned po osvobození města. Ukazuje tábor Stalag XIII B plný mrtvol zajatců, a jak je museli nakonec místní Němci uklízet.

Není vám to divné? Na našem území bylo 52 koncentračních táborů, desítky lágrů Stalag, dále tábory nucených prací. Desetitisíce mrtvých. Vše řízené Němci ve jménu Německa (podrobněji v mojí knize „ Krvavé dozvuky války“, vyd. Grada).

A už od roku 1989 se hledají „dokumenty o českých zločinech“. Na mnoha místech německého běsnění a vraždění nejsou dodnes ani žádné pomníčky. Jinde jsou rozpadlé . Slavná Schindlerova továrna v Brněnci se za hlubokého nezájmu státu i aktivistů rozpadá. Také obrovský koncentrák, Důl Richard u Litoměřic, kde pracovalo denně 4000 vězňů a 1200 totálně nasazených a kde se denně umíralo, se rozpadá. Není zájem. On to byl opět koncentrák řízený Němci. Jo, kdyby se tam dalo najít jen stébélko českého zavinění, to by bylo, co?! A Němci se prý už omluvili a vůbec, jsou to naši donátoři, že, milí aktivisté?!

Na toto téma vyšel nedávno, v souvislosti s humbukem kolem polského pokusu trestat označování koncentráků zřízených na území Generálního Gouvermentu (dnes území Polska) vedených Němci za „polské koncentráky“.

Uvedu zde výňatek z eseje, která původně vyšla v polské internetové revui Jagiellonski24.pl, zabývající se negativními obrazy Polska a Poláků v souvislosti s holokaustem.

Autorem je Kryzstof Mazur. V mnoha věcech jako by mluvil nikoli jen o Polácích a Polsku, ale i o nás:

„Před očima se nám odehrávají nepředstavitelné věci (děje). Pod vlivem dlouhá léta systematicky vytvářeného falešného obrazu minulosti jsme se z úlohy obětí posunuli do úlohy katů. Polsko utrpělo za druhé světové války největší hmotné ztráty, …. dále jsme z každého tišíce obyvatel přišlí o 220 lidí. Přestože na polském území hrozil za pomoc ukrývajícím se Židům trest smrti, počet polských spravedlivých mezi národy světa (tedy lidí, kteří židům pomáhali) je vyšší než v jakémkoli jiném státě. Dějinnou „odměnou“ za naše postoje v době druhé světové války následně bylo, že nás naši spojenci na půl století zanechali na druhé straně železné opony. (Nás taky, jak se ukázalo v plné nahotě při zastavení americké armády u Plzně. Kde padl zákaz Washingtonu postupovat dál. Včetně zákazu Čechoslovákům, vojákům v západních uniformách, aby šli na pomoc Praze sami.)

„Když jsme opět získali nezávislost (1989), museli jsme se vyrovnávat se smutnými okamžiky našich dějin, místo abychom potěšeně a zaslouženě vzpomínali na hrdiny dvou totalitních epoch.“ …„Nakonec se podařilo přes vypjaté emoce přenést a s tímto úkolem se vyrovnat. Co jsme si za to vysloužili? Nálepku, že jsme národem spoluodpovědným za holokaust,“ říká Kryzstof Mazur.

Češi, jak dodávám já, si vysloužili označení zbabělců a kolaborantů. A jak znělo v německém Bundestagu a v parlamentu Evropské unie, i „genocidních vrahů“ nevinných sudetských Němců.

Kryzstof Mazur pokračuje:

„Věci by se měly nazývat pravými jmény. Čelíme kampani, která falšuje pravdu o událostech starých 75 let. Zodpovědnost Německa byla zastřena pomocí umělého konstruktu „nacistů“ zbaveného národnostních konotací.“

„Nevěřím,“ říká Kryzstof Mazur, „že je možné za historickou pravdu bojovat zákonem… Sledujeme-li reakci mezinárodního veřejného mínění, je nám už nyní jasné, že v praxi může takový zákon některým dílům, která jsou k Polákům kritická, dokonce udělat reklamu…. Co je však nejdůležitější: boj o paměť se v současnosti neodehrává v soudních síních, nýbrž na displejích smartphonů, na plátnech kin a v knihách.“

Právě jsem si dočetl v NP článek Jan Urbana Historie a lháři. Přečtěte-li si jej pozorně, lehce pochopíte, o čem Kryzstof Mazur mluví. A účelově vybrané citace z knihy Jan Tesaře lze označit rovnou za lži. Třeba tvrzení „právě v Čechách se nacistům za iniciativní pomoci české protektorátní vlády a jejích úřadů podařilo dovést plán na vyvraždění Cikánů téměř do konce, tak jako málokde“ je skutečně nechutná lež. Urban zamlčuje, že nejde o žádnou „monumentální práci“, ale jde o autorské zpracování vzpomínek Josefa Serinka, proslulého „Černého partyzána“, které zaznamenal Jan Tesař v letech 1963–1964 a nedávno podle současné mediální objednávky „upravil“.

K. Mazur cituje film „Nehanební parchanti“, který líčí fiktivní příběh škodící především židům. My u nás známe podobné filmy jako odpornou blasfemii „Habrmannův mlýn“ (režie Juraj Herz). V tomto politickém hnusu si s chutí zahráli Jan Hrušínský, Oldřich Kaiser, Zuzana Kronerová, Karel Roden. Z příběhu, který se ve skutečnosti odehrál obráceně, jsou ve filmu z obětí uděláni pachatelé. Ze zločinců hrdinové a to vše je povoleno, protože je to prý „umělecká licence“.

Dále máme cenami ověnčenou protičeskou knižní agitku „Vyhnání Gerty Schnirch“, od začátku do konce vylhanou a literárně v kvalitě „červené knihovny“. Za vrchol pak lze považovat sudetoněmeckými cenami ověnčený lži dokument „Zabíjení po česku“.

Celý ten poprask kolem tábora v Letech a jeho označení za „koncentrák“, což je po celém světě „terminus technicus“ pro německé vyhlazovací tábory, je součástí tohoto falšování historie. V Letech jde o dosti odporný, ale, jak se zdá, nakonec úspěšný pokus svést nacistické zločiny na „české četníky“. A následně na celý národ.

Jak to lze udělat?

To nám převedl, v plné nahotě duševní bídy, pan Kocáb. Muž, který je se svými přáteli jedním z těch, co dovedli dnešní Romy do jejich bídné a dá se říci strašné sociální a morální situace. Romové jsou sociálně tak hluboko, jako snad od středověku ještě Cikáni nebyli.

A tento pan Kocáb, bývalý ministr pro lidská práva a národnostní menšiny, prý v zájmu „pravdy“ předkládá šéfovi SPD vysvětlující dopis, aby tedy konečně pochopil, o co šlo.

Říká: „Tomio Okamura si stěžuje, že je proti němu vedena kampaň. Ano, to by mu neměl nikdo vyvracet. Celá země by měla proti takovým výrokům vést kampaň.“ Nejsem volič Okamury, ale tohle je přesně slovník nacistů a komunistů. Prý „celá země“ by měla vést kampaň. Jako že „psům psí smrt“, pane Kocábe?

Kampaň začala kvůli výrokům, že byl kolem tábora v Letech plaňkový plot. No, on byl, a to pravděpodobně až do příchodu velké skupiny Romů po 8. 2. 1942. Kdy přelidněním, nedostatečnou hygienou, nedostatkem pitné vody a hladem došlo k vypuknutí epidemie.

Pokyn k svezení Cikánů vydal 10. 7. 1942 generální velitel Gestapa v Protektorátě SS Oberführer Horst Bőhme . Směrnicí obsahující příkaz shromáždit Romy v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Pokyn ke zřízení tábora přišel z Berlína z Gestapa.

V prosinci nastala událost, která byla zásadní pro další osud Romů v Německu a okupovaných zemích. 16.12.1942 nařídil Heinrich Himmler deportaci Romů z Německa a z okupovaných území do Osvětimi – Březinky. Himmlerův příkaz znamenal, že všichni Romové – i ti, kteří byli v pracovních táborech – mají být transportováni do koncentračního tábora v Osvětimi. Bylo deportováno více než 22 tisíc Romů z jedenácti evropských zemí z toho zhruba 10 tisíc z Německa. Již v prosinci bylo na rozkaz Kripo zhruba 100 dospělých Romů z tábora v Letech deportováno do Osvětimi – Březinky. Na celý tento děj neměla protektorátní vláda a její úřady žádný vliv. Ty naopak vyslaly do tábora židovského lékaře, což však epidemii tyfu již nezabránilo. Velitel Janovský byl po válce dvakrát postaven před soud, byl však dvakrát osvobozen.

Pan Kocáb o Letech evidentně nic neví. Což korunuje výrokem, kde si vymyslí, co dotyčný říkal, pak uhne a vyvrátí jeho tvrzení něčím úplně jiným: „Řešit, jestli byl plot hlídaný, nebo nehlídaný, jestli v plotě byla, nebo nebyla díra, to je ve srovnání s miliony mrtvých naprosto skandální. Zároveň to poukazuje na úplnou nevzdělanost toho, kdo to říká – v tomto případě Okamury,“ podotkl ještě Kocáb. Esesáci a gestapáci podle jeho slov nenechali absolutně žádný prostor bez ostrahy. „Bavit se tedy o tom, jestli byl koncentrační tábor hlídaný, je ztráta času. Byl, a jak!“ řekl rezolutně.

A žádný novinář ani nemekne, že Kocáb vykládá hovadiny. Tábor v Letech nikdy nehlídali žádní esesáci a gestapáci (Kocáb evidentně neví, jaké úkoly mělo gestapo, je o věci informován asi jako zelená Kateřina Jau Jau o „biomase“).

No a na konci rozhovoru už je z tábora v Letech koncentrák a už to jede do světa skrz Českou televizi.

Je mi z nich na blití. Od mládí kolem mne byli Cikáni. Ve škole, v lidovém kině Humanita v Libni, v učení, v továrně, na OPBH, v kotelnách, prostě všude. To ovšem ještě byli Cikáni. Většina chodila do práce, měli svérázné zvyky a způsoby, často na hraně zákona, ale měli kliku. Nebyli zde tehdy žádní Kocábové a spol., kteří si z mrtvých i živých Cikánů udělali byznys. Tihle aktivisté jsou jak ta Gusta Fučíková, co do smrti žila z Fučíkovy mrtvoly.

Takže za pár let se možná budou dětičky ve škole učit, jak za války byli největší svině a vrazi Poláci, Češi, Slováci a další. A že Němci jen statečně a čestně bojovali.