… ale ruku vám nepodám

Německý spolkový prezident Joachim Gauck přijel na návštěvu do města Offenbachu a zavítal i do školy Theodora Heusse, kde se mladí migranti učí německému jazyku a kulturním zvyklostem.

Nastoupení studenti se na jeho návštěvu evidentně těšili. Prezident jim začal podávat ruce, jednomu za druhým. Pak dorazil k jedné dívce v šátku. Trvalo to jen vteřinu či dvě, ale o symbolismus v té chvilce nebyla nouze. Posuďte sami.

Co tam vidím já?

Za prvé, klasické pravidlo, že k přátelství jsou potřeba dva, kdežto k vykopání symbolického příkopu stačí jeden. Ta odtažená ruka jako by předznamenávala budoucí život v paralelní společnosti, kterých je už v Německu docela dost. „My“ tam, „vy“ onde, a mezi námi pásmo nikoho. Můžeme si přes něj třeba mávat nebo se uklánět, ale bližší kontakt je vyloučen.

Za druhé, v otázce toho, zda mají přednost náboženská pravidla, nebo vstřícnost vůči hlavě státu, který mi poskytl bezpečí, má slečna evidentně jasno. Sice je trochu nervózní, ale Allah über alles.

Za třetí, jsme zvyklí na to, přemýšlet o menšinách jako o „slabých, zranitelných a potřebných“, ale v této scéně bylo dobře viditelné, kdo nad kým má psychologickou převahu a kdo komu vnutil svoje kulturní standardy a dominanci. Ke změně společenských zvyklostí a atmosféry vůbec není potřeba mít 51 % v parlamentu. Stačí i poměrně malá menšina, která ale dostatečně tvrdě a důsledně prosazuje svoje principy, zatímco většina je naučená od školky, že moudřejší ustoupí. Tímto postupem během pár let dosáhnete toho, že dřívější tabu se stane novým sociálním standardem.

Tento článek (nebo jeho část) je převzat z externího zdroje. Je tedy slušností jej uvést včetně případného autora.
Marian Kechlibar
nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Napsat komentář