Jak dělat správně čurbes

Tento článek (nebo jeho část) je převzat z externího zdroje. Je tedy slušností jej uvést včetně případného autora.

Z dnešního zpravodajství mě zaujaly dvě zprávy. Obě se týkají vandalismu, ničení cizích věcí, zkráceně dělání čurbesu.

Skupina aktivistů vylila v Praze do Vltavy barvivo. Přitom polili barvou také fasádu Výstavní síně Mánes. Nalití barvy do řeky si vyžádalo zásah hasičů, kteří následně došli ke zjištění, že barva je neškodná. K akci se přihlásila skupina angažovaných umělců Bolt958, která tak chtěla vyjádřit nesouhlas s tím, že Mánes je využíván komerčně k prezentacím firem jako Sony, Ferrari nebo Reebok. Na tak unikátním místě, rozumějme v tak šílený hranatý boudě, se přece nesmějí vydělávat peníze, tam se musí páchat kultůra, pravda a láska. Skupina konstatovala, že Mánes krvácí a začíná smrdět. Z webu Galerie Mánes lze snadno zjistit, že za posledních 25 let se jen za opravy budovy utratilo zhruba 200 mil. Kč, takže spíše nežli o krvácení by se dalo mluvit o pouštění žilou. Policie se celou věcí zabývat nehodlá, prý snad kdyby šlo o přestupek proti veřejnému pořádku, to by byla jiná. Výjezd hasičů a analýzy vody tak budeme muset zaplatit my, na dotacích nezávislí daňoví poplatníci.

Vandal natřel v noci most u Jihlavy narůžovo. Stalo se tak v Lukách u Jihlavy. Policistům z obvodního oddělení v Polné se podařilo na základě vlastního šetření pachatele vypátrat (rozumějme: někdo ho prásknul). Jedná se o třiadvacetiletého mladíka, který čelí podezření ze spáchání přečinu poškození cizí věci. Mladíkovi podle policie v případě prokázání viny hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok. Majitel mostu, státní organizace SŽDC, po pachateli požaduje, aby barvu buď odstranil, nebo jí zaplatil 10 tisíc korun.

Poučení? Dělat bordel není jen tak. Dělat bordel se musí umět.

Pokud máte neodolatelné nutkání něco zničit, protože se vám to nelíbí nebo na tom někdo vydělává peníze, což se vám taky nelíbí, musíte to zkurvit politicky korektně v souladu s generální liníí Ústředního výboru pravdy a lásky.

Zejména žádoucí jsou slinty o boji za práva menšin, rovnost pohlaví, adopce dětí buzeranty, odpor proti globalizaci a odpor proti nacionalismu. S takovou motivací můžete klidně vypálit Hradčany a nikdo neřekne ani slovo.

Na drobnější vandalismus se hodí postupy „upozornit na“ (sociální nerovnost, nižší platy žen, nedostatečnou sít cyklostezek, ochranu přírody a ohrožených druhů, kožešinové farmy) případě „rozpoutat společenskou diskusi“ (o financování českého filmu, dotační politice, imigraci apod.). Zničením něčeho je také možné „vyjádřit podporu“ případně „symbolicky odsoudit“ (Putina, neonacisty, řidiče aut…).

Když zapálíte sousedovi auto jen tak, tak z toho bude průser a hromada papírování. Když zapálíte sousedovi auto s kámošema Hasanem a Abdulem a k tomu ještě 99 dalších a nazvete to pokusem o vyvolání společenské diskuse nad tématem migrace, bude to OK. I když dojde na nejhorší, z fízlárny se vrátíte včas na to, abyste nakoupili benzín a sirky a mohli hned další večer pokračovat.

Pachatel z Jihlavy proto propásl jedinečnou šanci, když neuvedl, že růžovým mostem chtěl vyjádřit podporunadcházející Prague Pride, případně vyvolat společenskou diskusi o postavení přihřátých spoluobčanů ve společnosti nebo něco podobného. Přijatelný by byl i boj s velkými korporacemi, případně vyjádření podpory hromadné trvale udržitelné dopravě. Nebo tohle všechno najednou. Policie by jistě „na základě vlastního šetření“ velmi brzy zjistila, že se vlastně nic nestalo, barva že je zcela ekologická a za 20 až 50 let sama zmizí, nehledě na prodloužení životnosti mostu, který je tak vlastně konzervován. SŽDC by také získala správnější pohled na věc a její pracovníci by si nedovolili ani ceknout a možná se ještě dotazovali na druh a odstín barvy, aby tak mohli natřít nejen most, ale taky koleje a semafory.

Protože Halík, kurva jak, no přece politicky. Když jde o pravdu a lásku, tak se na nějaký škody nehledí.